Že někteří z lidí kolem nás soukromě podnikají, na to už jsme si u nás dávno zvykli. Nepřipadá nám to vůbec divné, navzdory tomu, že ještě před třiatřiceti lety byla situace v tomto ohledu přesně opačná. Když nám dnes někdo řekne, že je podnikatelem, nevyvolá v nás obvykle žádné zvláštní emoce. A pokud už přece, pak zřejmě trochu té závisti. Protože nepodnikáme-li sami, někdy závidíme takovým soukromníkům jejich svobodu, kterou ve své práci mají, stejně jako možnost vydělat si v podstatě neomezené peníze.
Jenže ona taková případná závist nemusí být vůbec na místě. Jsou tu totiž i podnikatelé, kteří pracují od slunka do slunka, tedy mnohem déle a třeba i daleko pilněji než nějací zaměstnanci, a jsou mezi nimi i ti, kteří třeba nakonec zjistí, že si nevydělali dost nebo se dokonce svými nezdařenými podnikatelskými aktivitami dostali do dluhů.
Podnikání prostě není jenom radost. Je to i fůra povinností a starostí. A zejména v situacích, kdy podnikání dost nevynáší, to mají takoví podnikatelé těžké. Protože peníze někde sehnat musí, aby mohli žít a financovat i chod svých firem.
A když si nevydělají? Pak si někdy aspoň půjčují. Dočasně se zadlužují, aby se udrželi i v těch nejkomplikovanějších dobách nad vodou, a potom se musí starat o to, aby půjčené peníze dokázali i s úroky splatit.
A jakou půjčku si takoví dočasně neúspěšní soukromí podnikatelé berou? Velice často se jim hodí hypotéka bez příjmu. A to proto, že se dá taková nebankovní hypotéka získat i tehdy, když se o ni uchází někdo, kdo není bonitní. I člověk, kterému v bankách odmítají půjčit, tu má velkou naději, že dostane k dispozici nějaké ty peníze, protože tady se za ně může zaručit namísto registrů dlužníků a jiných potenciálně nezvládnutelných povinností zástavou nemovitosti. A kdo tuto může nabídnout, uspěje tu i vcelku výhodně.