V mnoha vědecko-fantastických románech nebo filmech dochází ke klonování lidí. V příbězích se během tohoto procesu vytvoří jak fyzicky, tak psychicky identický jedinec, klon. Skutečnost je ale jiná. Identického člověka naklonovat nelze a nebude to možné ani v budoucnu.
Vědci, kteří se klonováním zabývají, klonují pouze geny. Hypoteticky tak mohou vytvořit fyzicky identického jedince, a to tak, že naklonují celý genotyp člověka, tj. celé jeho genetické složení. V současnosti je to však neproveditelné, i když vědci umí klonovat jednotlivé geny. Naklonování celého genotypu brání jednak jeho velká složitost a zároveň také etika. Pokud by se někdy podařilo vytvořit identickou kopii jakéhokoliv jedince, byla by to kopie pouze fyzická. Takový klon by možná vypadal jako dvojče kopírovaného, ale jeho chování by bylo zcela jistě odlišné. Může za to fenotyp, což je souhrn rysů genotypů a zahrnuje například chování, intelekt a morálku. Fenotyp nelze kopírovat.
Kde se tedy fenotyp bere nebo jak se vytváří? Vysvětlení je prosté. Na každého jedince působí jeho okolí, ať už rodina, škola, přátelé nebo i jiné, mnohem abstraktnější věci jako např. kultura nebo náboženství. Představte si, že se narodí dva genotypem úplně identičtí lidé, ale jeden z nich žije od narození v Africe a druhý na severu Kanady. Budou v dospělosti mít stejné názory a stejné chování? Ne, nebudou. Jeden se může stát věřícím a druhý bude například zločinec. Zkrátka jejich fenotyp se bude vyvíjet úplně jinak.
Dříve snili mnozí vizionáři o tom, že by lidstvo mohlo znovu naklonovat velké vědce či umělce. Einstein by podle nich mohl znovu posunout vědění o světě nevídaným způsobem a Mozart by mohl vytvářet nové geniální kompozice. Dnes již víme, že to není možné. Navíc současné klonování je založené pouze na genové bázi a klonovaní živočichové jsou velmi náchylní na různé nemoci. Slavná ovce Dolly se dožila pouze čtyřech let a vznikla až na 270. pokus.