Do registrů se zkrátka dívají všichni. I ti, kdo nabízejí nebankovní hypotéky bez registru. Tedy podnikatelské úvěry, jejichž podstata spočívá v tom, že se žadatel (nebo někdo z jeho blízkých, ochotný dát za něj v přeneseném smyslu slova ruku do ohně) zaručí za půjčené peníze vlastní nemovitostí. Ale činí tak víceméně jenom proto, aby byli v obraze, zda dotyčný žadatel není předlužený a bude tak schopen po získání půjčky dostát svým závazkům. Protože je logické, že půjčovat peníze někomu, u koho je od samého počátku jasné, že nebude schopen splácet, je hloupost.
Ovšem jinak takové nahlédnutí do registrů pro poskytovatele nebankovních hypoték bez registru zásadnější roli nehraje. Nad kdejakým záznamem se tu přimhouří oko. Stejně jako třeba i nad tím, neoplývá-li onen žadatel ani nikterak horentními příjmy, ba je skoro rád, že nějak přežívá. A naopak může takové nahlédnutí znamenat i pravý opak toho, co od něj lidé vesměs očekávají; a sice snížení požadovaného úroku od klienta, který je čistý jako lilie, bez poskvrnky. Protože v případě takového mohou klesnout úroky z půjčky z běžných šesti procent klidně i na procenta tři.
Navzdory nahlédnutí do registru se tak člověk k potřebným penězům dostane. A to i tehdy, potřebuje-li je na to, aby jimi splatil dřívější dluhy nebo se vykoupil z exekuce. Hlavní je, když se tím podaří zachránit nebo pořádně rozjet podnikání, k čemuž právě tyto hypotéky slouží.
A splácení? S tím si dlužník už vůbec hlavu lámat nemusí. Peníze tu získá klidně i na třicet let, a díky rozložení na malé splátky to pak jistě hravě zvládne.
A o to jde přece především.